Babička Boženy Němcové: od idyly k elegii : k některým aspektům adaptace klasické literatury
![no cover found](https://literarybibliography.eu/files/covers/medium/00090468.jpg)
- Statement of Responsibility:
-
Petr Málek.
- Hlavní autor:
-
- Formát:
-
Journal article
- Jazyk:
-
Czech
- Forma / Žánr:
-
studie
- V:
-
Česká literatura ISSN 0009-0468 Roč. 61, 2013, č. 2, duben, s. 183-217
- Odkazované dílo:
-
- Němcová, Božena Babička
- Babička
- Babička
- Subject persons???:
-
- Němcová, Božena, 1820-1862
- Čáp, František, 1913-1972
- Moskalyk, Antonín, 1930-2006
- Pavlíček, František, 1923-2004
- Předmětová hesla:
- Annotation:
-
Studie sleduje, jak se filmové adaptace Babičky Boženy Němcové (F. Čáp /1940/ a A. Moskalyk /1971/) vyrovnaly především s "břemenem" národně konotovaného žánru idyly, tak s bezsyžetovostí a klasičností adaptované látky. Pozornost se soustředí zejména k široce chápaným kontextům (kulturním, společenským, politickým), do nichž adaptace vstupují a současně jsou jimi podmíněny a ovlivněny. Analýza dospívá k závěru, že Čápova adaptace v kontextu ohrožení národa i jeho kultury v době okupace přejala idylické rysy adaptované látky, jež byla uchopena jako paradigmatická estetická realizace automodelu české národní kultury. Ve filmovém médiu je znovu-vytvářena idylická fikce, jež se sama modelovala jako harmonický "protisvět" vůči disharmonické, nepřátelské protektorátní realitě. Konstitutivním prvkem Čápova "přečtení" v idylickém kódu je i znovu-oživený mýtus české obrozenecké kultury, mýtus prostého venkovského lidu jako "zdravého jádra" národa, jehož ztělesněním je mytizovaná figura babičky. Naproti tomu Pavlíčkova-Moskalykova Babička tuto idylu zproblematizovala vyzdvižením a rozvinutím příběhu Viktorky, v jejíž milostné tragédii byl rozpoznán dramaticky nosný kontrapunkt k osudu babičky i předznamenání autorčina milostného trápení. Pavlíčkova-Moskalykova adaptace, jíž se podařilo Babičku představit jako "otevřené dílo", je příkladem umělecké realizace-konkretizace, která klasické a národně reprezentativní dílo tvořivě vyvazuje ze zajetí konvenčních konkretizací. Ve své době představovala výzvu i literární vědě a historii, jež samy svými výklady tyto konkretizace utvrzovaly, a o mnoho let předjala ty literárněhistorické výzkumy biedermeierovské idyly, které položily důraz na textové elementy akcentující rozpory, které se Němcová se svém díle snažila potlačit.