Tři osudy

- Statement of Responsibility:
-
František Cinger ; [autor předmluvy] Arnošt Lustig.
- Hlavní autor:
-
- Další autoři:
-
- Formát:
-
Kniha
- Jazyk:
-
Czech
- Forma / Žánr:
-
- bio-bibliografické poznámky
- biografie
- medailony
- studie
- Vydáno:
-
Praha : Erika, 2004.
- Vydání:
-
1. vyd.
- Subject persons???:
-
- Bondy, Egon, 1930-2007
- Boudník, Vladimír, 1924-1968
- Cinger, František, 1956-
- Goldstücker, Eduard, 1913-2000
- Hašek, Jaroslav, 1883-1923
- Hrabal, Bohumil, 1914-1997
- Kafka, Franz, 1883-1924
- Müller, Adolf, 1929-2002
- Pavel, Ota, 1930-1973
- Pelikán, Jiří, 1923-1999
- Předmětová hesla:
- Annotation:
-
Soubor tří portrétů; s autorovým úvodem [Tři osudy - dvou spisovatelů a jednoho nakladatele - ...] (s. 7-8) a s portréty: O bolesti, protože člověk dost netrpěl - Ota Pavel (s. 13-66, s kapitolkami: Co znamenalo být Židem, Člověk i zvíře proti násilí, Kterak se z Popperů stali Pavlovi, O poranění duše se těžko mluví, Co je to štěstí?, "Něco hrozně důležitého", Člověk nedovede všechno přesně vysvětlit, Psal srdcem, které bolelo, To hlavní říkal náznakem, Před Innsbruckem a po něm, I na sport hleděl jako na souboj člověčiny, Rozdal srdce do posledního kousku - a umřel); - Mezi dvěma břehy - Adolf Müller (s. 69-105: O exilu i o domově, Kafka zajímal i Pelikána, Kamarád Goldstücker, "Přicházejí prosit, místo aby vzali pojišťovnu útokem", Přežili jsme katastrofy 20. století, máme vlastní stát, není to málo, Lidstvu bude chybět voda, Tajemství odhalené jen zčásti, Nejhezčí desetiletí života); - Přítel Jaroslava Haška a Franze Kafky - Bohumil Hrabal (s. 107-156: Poznal peklo i ráj, ...bez jisté opilosti nelze ve střední Evropě žít, Těšil se na diskusi se čtenářem, Nemanželský syn, Pábení jako životní styl, Úcta k lidem práce, S Vladimírem Boudníkem a Egonem Bondym, Kladno, ty černé Kladno..., Strýc Pepin jako Jaroslav Hašek, Pipsi, láska jeho, Jan Dítě a Jindřich Hanťa, Další vinen i bez viny, Setkání na Dobříši, Nebezpečí z prodlení); - s biograficko-bibliografickou poznámkou o autorovi: PhDr. František Cinger (s. 157).