O poměru caesury k slovům úzce souvislým a o souvislosti její s oddechem v řeči
- Statement of Responsibility:
-
Ant. Málek.
- Hlavní autor:
-
- Formát:
-
Journal article
- Jazyk:
-
Czech
- Forma / Žánr:
-
studie
- V:
-
Listy filologické Roč. 26, 1899, s. 184-200, 321-335
- Subject persons???:
-
Homéros, činný 8. století př. Kr.
- Předmětová hesla:
- Annotation:
-
Pokus o rozřešení otázky, zdali lze uznat caesury dělící slova smyslem nebo přízvukem úzce spojená se slovem předcházejícím nebo následujícím či zdali je na takových místech caesura nepřípustná. Pokus o hlubší výklad poměru mezi pausou rytmickou a pausou logickou - smyslovou. Otázky řešeny objasněním původu a účelu caesury, její závislosti na smyslu celého výrazu, soustavně uspořádaným přehledem slov úzce souvislých, rozborem jejich vzájemného postavení u Homéra i způsobů, jakými tato slova zamezují caesuru, prozkoumáním stavby a členění hexametru, výkladem čtyř hlavních caesur uznávaných v hexametru. Výsledek teoretických úvah, podepřených někde i teoriemi starověkými a cizími novověkými, a srovnání s výsledkem rozboru: Homérovy básnické praxe: Caesura oddělující slova úzce souvislá je nepřípustná. I Homér zachovával toto pravidlo. Caesura, pausa uprostřed verše, i pausa daná smyslem a vyznačená často interpunkcí jsou místa recitátorova oddechu. Obě pausy bývají spojeny, ale vyskytují se někdy též samostatně, což je potvrzením názoru o dvojí stavbě ve verši, rytmické a větné. Homér znal v hexametru čtyři hlavní caesury "peníemimesís, katá tsíton trokaíon, efthemimesé a boykoliké", jak je to patrno ze snahy, aby se na místo těchto caesur vyhnul slovům těsně souvisejícím.